WikiPLedie

Littlewoodův zákon zázraku

Zákon o zázraku profesora matematiky Johna Littlewooda je docela specifický. Za prvé, říká, že bychom měli očekávat zázrak každých 35 dní – což se zdá být jako poměrně slušná šance! Většina z nás by se koneckonců pravděpodobně spokojila se zázrakem několikrát do roka. Dost možná i s jediným, pokud by byl dost dobrý. Littlewood také definoval zázrak jako něco, co má pravděpodobnost jedna ku milionu, že se stane. Svůj výpočet založil na předpokladu, že typický člověk je bdělý osm hodin denně (nepočítaje čas spánku a čas strávený bezduchými činnostmi, jako je sledování čumění na nekonečný seriál Ulice, nebo třeba pokus o vyvrácení naprosto zjevného nesmyslu, se kterým se v diskusi přišel pochlubit makak), a že k takovým událostem ve skutečnosti dochází přibližně jednou za den. Jen jim jednoduše nevěnujeme dostatečnou pozornost.

Takže je vlastně úplně všechno v pořádku, ale zůstává větší otázka. Hlavně, jak sakra profesor Cambridgeské univerzity přišel s nějakou rovnicí, která určuje spíše duchovní a ne zcela objektivní číslo? I na toto existuje poměrně snadná odpověď:

Littlewood žertoval

Pochopitelně. Když vytvářel rovnice pro takový „zákon“, nedělal to proto, aby dokázal, že zázraky jsou skutečné a my bychom si měli všichni psát do deníku kdy jsme zaznamenali zázrak, říkat u toho dokola „namaste“ a toužebně vyhlížet následující měsíc, kdy vás statisticky musí potkat zázrak další. Ve skutečnosti říkal opak: Pokud si myslíme, že šance jedna k milionu je zázrak, pak se podívejte, jak často se zázraky dějí. A místo toho, abyste říkali, jak je to nepravděpodobné, měli byste pravděpodobně svůj zázrak považovat za nic víc než za náhodu - což se stává často.

Kupodivu to byl článek z New York Review of Books z roku 2004, který kritizoval knihu Debunked! od Georgese Charpaka a Henriho Brocha. Recenze použila Littlewoodův zákon jako matematickou rovnici, která připouští, že nadpřirozené jevy se mohou jednou za čas dít, a mohou být tedy skutečné. Ale zopakujme si: Littlewood si ve skutečnosti dělal legraci z těch, kteří si mysleli, že zázraky jsou zázračné. Neobviňujte ho prosím za jeho zákon.

Zároveň ale nezapomínejme na jednu zásadní věc. Je docela pravděpodobné, že i šiřitelé poplašných zpráv a hoaxů mohou mít jednou za čas pravdu. Připusťme si to. Rozhodně jim to ale nedává právo na myšlenkové pochody, kdy se po X mylných předpovědí budou vztahovat na roky starou situaci, kdy měli náhodou pravdu. Pamatujme, že i rozbité hodiny dvakrát denně ukazují čas správně, a přesto si všichni nechají opravit, než aby se spoléhali na to, že je aktuální čas přesný, nebo alespoň přibližně správný.